Kolik stojí korupce? Až 270 Kč měsíčně každého z nás

Malá a velká korupce

Korupce je z pohledu docenta Libora Žídka, který působí na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně v principu podobná na celém světě. Země se jen liší jejím rozsahem. „Korupci můžeme ji rozdělit na malou a velkou. Malá korupce se týká všech obyvatel, tedy zdali uplácíme policisty při přestupku nebo úředníky při stavbě domku či prodavače ve státem vlastněném obchodu při nákupu pomerančů jako za socialismu,“ říká docent Žídek. Velká korupce? To je například předražená stavba dálnice, kdy státní úředník vezme za úplatek předraženou zakázku. „Musí se jednat o veřejného činitele – to je, co nás zajímá. Jestli někdo podplatí zaměstnance soukromé firmy – například poskytovatele kabelové televize, aby mu zprovoznil nějaké služby, které provozovateli nebude platit, tak se z mého pohledu nejedná o korupci, ale okrádání soukromé firmy. Já za korupci také nepovažuji například dary po zdařilé operaci. Tady se nedá očekávat, že poskytovatel očekával nějakou protislužbu. Chce jen vyjádřit poděkování,“ pokračuje Libor Žídek.

Až 270 korun na poplatníka

Docent Žídek před nedávnem spočítal, že každého daňového poplatníka u nás stojí korupce necelých 260 Kč. Jak k této sumě přišel? „Tento údaj je pochopitelně jen hrubý odhad. Konkrétně mi vyšlo něco mezi 90 a 270 Kč na průměrného daňového poplatníka měsíčně. Vzal jsem celkové státní zakázky a dle různých informací jsem odhadl, kolik se dávalo jako úplatek, což bylo asi 7 až 15% zakázky. Tuto částku jsem potom rozpočetl na jednotlivé daňové poplatníky, jakoby každý platil stejnou daň. Je to velké zjednodušení. Nicméně celková logika vychází z toho, že absolutní většinu rozpočtu tvoří mandatorní, tedy povinné výdaje. Největší položkou rozpočtu jsou penze, tam nikdo nic nerozkrade. Pokud tedy náhodou nevěříte, že tady máme nějaké černé duše jako v Rusku v 19. století,“ dodává s nadsázkou docent Žídek. A podobné je to s platy učitelů, soudců, úředníků či policistů. Na nich se nic korumpovat nedá.

• Co je to malá a velká korupce a jak je na tom Česko?
  

Tento nápad Libor Žídek dostal poté, když už poněkolikáté slyšel o obrovské míře korupce v ČR. Takže mu přišlo zajímavé se pokusit o nějaký odhad, který by stál na trošku reálnějších základech než na dohadech. A chtěl se také podívat na tuto problematiku trošku z nadhledu. „Vyčíslení byť jistě problematické, je dle mého lepší, než mít představu, že nám korupce ujídá 50% HDP. Mimochodem jsem se těch lidí, kteří říkali, že korupce nabývá v ČR katastrofických rozměrů, ptal, kolik tedy oni loni rozdali na úplatcích? Odpověď pochopitelně byla – co si o nich myslím, že oni vůbec netuší, jak takový úplatek dát. Docela jim to věřím, protože já bych taky nevěděl,“ pokračuje docent Žídek.

Do černé díry to nepadá…

Většina českého rozpočtu tedy do nějaké „černé díry“ nespadne, ale něco se ztratí... „Je možné určitě něco promrhat ve zdravotnictví, ale zase velkou část tvoří platy zdravotníků. Vezměme si například Ministerstvo obrany ČR (MO), které nemá z pohledu korupce úplně dobrou pověst. Například v roce 2012 byl rozpočet MO cca 44 miliard, tj. 1,1 % HDP ČR a 3,7% výdajů státního rozpočtu. Běžné výdaje byly 38 miliard a kapitálové 6 miliard. Více jak 21 miliard tvořily platy, důchody a další mandatorní výdaje. Chci říct, že pokud se rozkrade 10% z kapitálových výdajů, tak je to absolutně jistě velká částka, ale z pohledu HDP nebo rozpočtu se jedná o drobné položky. Anebo si vezměme Fond dopravní infrastruktury - potenciálně velmi zranitelné korupční místo. Ten v roce 2015 dosahoval 91,5 miliardy korun (10% je 9 miliard), výdaje státního rozpočtu cca 1 300 miliard a HDP 4 480 miliard. Čímž v žádném případě nechci problém bagatelizovat či na korupci rezignovat, jen se snažím rozsah problému dostat do nějakých relací k celé ekonomice a rozpočtu,“ vysvětluje Libor Žídek.

Kdysi a dnes

Za socialismu byla podle docenta Žídka malá korupce v ekonomice velmi rozšířená. Centrálně plánované hospodářství byla ekonomika s naprostou převahou poptávky nad nabídkou. „Pokud měl prodejce něco zajímavého – pěkné boty, pomeranče, dobré maso anebo třeba knížky, tak měl velkou moc. Dle jednoho výzkumu z roku 1989 připustilo 52% obyvatel tehdejšího Československa, že dalo v předchozím roce úplatek. Ono není úplně jasné, co tím úplatkem mysleli. Někteří totiž chápou jako úplatek i dar nebo spropitné. Ale i tak je to velmi vysoké číslo,“ zdůrazňuje Libor Žídek. Jakého objemu v té době dosahovala velká korupce, to nikdo reálně neví. Také proto, že nebyla svobodná média, která by k potlačování korupce přispívala. „Pochopitelně se nedá očekávat, že se změnou režimu se všichni lidé začnou chovat jako andělé. Spíše naopak došlo k tomu, že politická změna umožnila vyjít na světlo ‚temným silám‘ ve společnosti, což se děje s každou politickou změnou – například po 2. světové válce anebo po roce 1948. Z mého pohledu se tomu nedá zabránit. Nicméně hodnoty ve společnosti se mění jen hodně zvolna. Přesto se v současnosti většina expertů shoduje, že malá korupce je opravdu malá i rozsahem. Tomu odpovídají i české statistiky v mezinárodním srovnání. Navíc, z toho co jsem viděl ve statistikách, většina lidí, kteří tvrdili, že dali úplatek, by ho vlastně definovali jako dar. Ve zbytku jen velmi malé procento lidí říkalo, že dalo úplatek, protože by se k dané službě jinak nemohlo dostat. Lidé dávali tyto úplatky většinou pro urychlení úředních řízení. Z jiných statistik je ovšem vidět, že rozsah problému se na území ČR dost liší. Problém s korupcí je mnohem větší v Praze a středočeském kraji než třeba v jižních Čechách,“ uzavírá Libor Žídek.